Svárovská stávka, březen 1870
---
†
František Bartel z osady Popelnice (Šumburk nad Desnou), 31 let, dělník (zemřel 31.3.1870 na krvácení následkem bodnutí bodákem)
†
Josef Linhart ze Smržovky 527, 44 let, patentální invalida (zemřel 31.3.1870 na krvácení následkem střelení kulkou)
†
Jáchym Fišer z Dolního Hamru (dnes Velké Hamry), podle pomníčku 27 let
†
Josef Pavlata z Horního Hamru 113 (dnes Velké Hamry), 44 let, chalupník (zemřel 18.4.1870 na plicní sněť následkem střelné rány)
†
František Duňka tovární přádník a podruh z Držkova 5, 45 let (zemřel 29.4.1870 na talovitost krve (sepse) následkem střelné rány)
†
Pavlína Linková, manž. dc. Františka Linke, podruha z Albrechtic č. 85 a matky Alžběty dc. Antonína Bernera nádeníka z Tanvaldu č.185, 16 let (zemřela 2.4.1870 na zánět pobřišnice následkem střelné rány)
†
Ludwig Süss, syn Antona a Cecilie Süss
, 9 let (zemřel 31.3.1870)
----
Sedm obětí, sedm polozapomenutých jmen, která jsou spjata se svárovskou stávkou. Ta proběhla 31.3.1870. Smutnou událost dnes připomíná pomník na Svárově - v obci Velké Hamry- vzniklý v roce 1963.
Nepokoje začaly už v lednu 1870. Na 16.ledna 1980 byla svolána shůze dělnictva v Libereci, kterou úřady zakázaly. Měl na ní vystoupit Ondřej Scheu z Vídně. Schau přesto promluvil a za to byl zatčen a postaven v Liberci před soud. V den soudu stály davy dělníků před budovou, proti nim zakročilo vojsko a byl zabit Robert Fischer, tiskař v Liberci žijící zřejmě v Liebigových dělnických domech (Liebingsche Arbeiterhäuser, údajně se demonstrace neúčastnil a šel nakoupit do lékárny léky pro svou nemocnou manželku). Ten zemřel 19.1.1870 v Liberci -příčina úmrtí - náhodné střelné zranění vojákem.
Ve Svárově oznámil ředitel Svárovské textilky Johanna Liebiga - Václav Palme, že jsou zlé obchody a že musí přikročit k snížení mzdy o 10%. Dělníci žádají, aby jim nebyl mzda snížena, ale aby místo 6 dní v týdnu pracovali jen dva dny v týdnu a mzda se jim nebude vyplácet za plný týden, ale jen za 2 dny (nezkrácená o 10%). Tomu bylo vyhověno, ale ne nadlouho. Palme přišel s jinou úsporou - zkrátil pracovní dobu, ale práce kterou museli dělníci odvézt, zůstala stejná. Továrna ušetřila na topivu a světle, ale dělníci dostávají pokuty za nesplněné nebo špatně splněné úkoly. Za 14 dní mají mnozí více pokut než výdělku.
Dělnictvo se vzepřelo a 18.2. 1870 zastavilo ve Svárově a v Haraticích práce. Opět se domluvili za různých ústupcích. Chvíli opět klid.
Spory mezi vedením svárovské továrny a dělníky vyústily v neúnosnou situaci v dopoledních hodinách 30.3. 1870. Dělníci, kteří stávkovali v předešlých dnech s Haratickými, byli propuštěni. Na jejich místa postavil ředitel svárovské továrny Palme malé chlapce. Takové jednání mělo zastrašit další zaměstnance, kteří by chtěli stávkovat. Odpoledne dělníci zjistili, že nedostali smluvenou mzdu, kterou si vymohli v únoru, a že platy byly sníženy. Vybrali si své zástupce - Jana Holana, Antonína Jiráka, Josefa Ducháčka, Petra Petříčka a Petra Synovce. Ti se odebrali vyjednávat s vedením. Požadovali upravení mezd od lokte a zavedení pracovních knížek, do nichž by se zapisovalo, co má kdo za úkol, kolik z úkolu již odpracoval a jakou za to dostane mzdu. Podle těchto knížek by si dělníci mohli kdykoli zkontrolovat, kolik dostali peněz a za co. Prakticky by tak vymizel systém pokut a prémií. Vedení továrny by ztratilo možnost pokutovat dělníky, aniž by ti o tom věděli. Takový požadavek se řediteli Palmemu nelíbil. Vykázal deputaci z továrny a nechal na dělníky zavolat četníky.
"Po výplatě 30. března 1870 se ve svárovské továrně ke stávce přidalo všech 1 200 dělníků a jejich shromáždění před budovou již bylo přibližně čtyřiceti četníků. Proto požádali do Josefova o asistenční oddíl dvou setnin královéhradeckého pěšího pluku č. 18, jehož asi 180 vojáků do Svárova dorazilo ve dvě hodiny ráno 31. března. Ke stávkujícím se toho dne připojili dělníci i z okolních obcí (Tanvald, Haratice), a tak mohl dav před továrnou dosáhnout počtu kolem dvou tisíc lidí," popisují historici ve stati na webu Vojenského historického ústavu v Praze.
Již dopoledne došlo k prvním střetům mezi dělníky a vojáky s četníky. Do odpoledne se nepokoje rozšířily i do Tanvaldu, kde se srazilo dělnictvo s vojskem. Dav ve Svárově se rozrostl na tři až čtyři tisíce lidí. K dohodě nakonec nedošlo a velitel asistenčního oddílu setník Wolter dostal rozkaz shromážděné rozehnat.
V chaosu, který zavládl při střetu davu s četníky a vojskem u mostu u továrny ve Svárově byl bodákem zabit první z dělníků - František Bartel. Vojsko se v přesile proti tisícihlavému davu cítilo ohroženo a padlo několik desítek výstřelů. Po střelbě zůstal mrtev další člověk - Josef Linhart (údajně na prahu hostince páně Smrtkova, ivalida, který se ubíral pro svou výslužku a byl zadržen vojenskou hlídkou). Další nevinnou obětí byl devítiletý syn židovského obchodníka Ludwig Süs, kterého zasáhla zbloudilá kulka.
Jáchym Fišer,
Pavlína Linková, Josef Pavlata a František Duňka zemřeli později na následky zranění způsobených střelbou. Počty raněných nejsou jasné, většinou se uvádí devatenáct těžce a nezjištěné množství lehce raněných. Podle pana Michala Fišera bylo zraněno 51 lidí.
----
Továrna byla znovu otevřena 11.4.1870.
----
Dělníci museli nést za své činny následky. Ty se dostavily v podobě soudu, jenž se konal v Mladé Boleslavi v období od dubna 1870 do února roku 1872. Státní zástupce nechal obžalovat téměř dvacet osob. Provinili se zločinem vzpoury, kladením odporu při četnickém zásahu a fyzickým napadáním četnictva. Obžalovaní dělníci byli odsouzeni k těžkému žaláři, některým byly uloženy mírné tresty na svobodě a někteří byli osvobozeni.
Liebigovo ani Palmeho jméno se údajně mezi obžalovanými neobjevilo. (dal by se někde v archivu najít spis ?)
----
Vlna stávek do nichž Svárovská stávka patřila, donutila tehdejší rakousko-uherskou vládu, aby zrušila zákaz stávek a spolčování (trestní zákon z roku 1852 a živnostenský řád z roku 1859) a již 7.dubna 1870 vydala nový spolčovací zákon, tzv."koaliční", podle kterého byly již stávky legální.
Motiv svárovské stávky se objevuje také ve filmech a knihách:
František Venceslav Jeřábek - Služebník svého pána
Antal Stašek - V temných vírech
Stanislav Urban - Dole hucí Kamenice
Josef Nesvadba - Případ zlatého Buddhy ( na motivy film Dušana Kleina - Tajemství Zlatého Buddhy)
Alfred Technik - Svárov ( na motivy románu vznikl film Karla Kachyni - Pavlínka)
Mnohoslav Trocnovský - Poměry a události svárovské
Karel Cibulka - Bouře ve Svárově. O 31.březnu 1870
Jan Beránek - Svárovská stávka
Jiří Kořalka - Vznik socialistického dělnického hnutí na Liberecku (1956)
Proces s účastníky svárovské stávky. Katalog k signatuře C 1870/75 fondu Krajský soud Mladá Boleslav (1956)
Jak líčí svárovskou stávku rodák z Železného Brodu Michal Fischer, současník stávky, ve svých pamětech?
Michal Fišer se nejprve zmiňuje o dělnickém hnutí v Liberci:
18.1.1870: Dělnické hnutí a soukenických tovarišů v Liberci, trvalo dva dny. Tiskař Fišer, otec 4 dítek byl zastřelen, kteréhož pak dělníci vozili po ulicích na sáňkách. NAto povolaný byly čtyři setiny vojska z Josefova.
O stávce na Svárově píše:
dne 17.2.1870: Povážlivé hnutí dělnické v továrnách Liebigových ve Svárově v počtu as 1200 lidí. Tito dělníci hrozili, že vtrhnou i do Žel. Brodu k továrně, a tam se spojí. Stávka dělníků byla hrozivá, Liebig telegrafoval pro vojsko do Josefova, však vida to direktor Palme stav se dělníkům povolnější. Stávka se poodložila.
dne 22.3.1870: V Železném Brodě v továrně J. Liebiga v Hamburku stávkovali veškeří dělníci proto, že jim při výplatě byla na mzdu 10 % stáhnuto.
Ředitel Josef Černý ihned povolal sem četnictvo z Prahy. Jelikož dělníci mezi sebou nesvorní byli, a někteří opět již zase 28.3. pracovati začali, nepřidáno jim ani haléře. Zároveň Josef Černý píše tchánovi Václavovi Palmovi řediteli ve Svárově, kdež stávka byla hrozivá, aby tak jako on vyčkal, že opět zase budou pracovati.
Bohužel stávka ve Svárově se obrátilo. Již hned dne 17.2 pomoci CK. hejtmanů obouch okresů Havla a Šustra z Jablonce slíbeno dělníkům, že obdržejí vyši plat a 2 hodiny denně pracovati budou. Avšak že dělníci v Brodě bez připlacení opět pracují, použiv to Palme při výplatě, slovo danné nedodržel.
To v míře velké dělníky pobouřilo a ve všech Liebigových továrnách práci zastavili. Stávka den co den stávala se palčivější - vše toto přehlédl velmi dobře Palma a chtěl tomu uniknouti spuštěním se oknem dolů.
29.3.1870: Když Palma spouštěl se oknem po provaze, přiskočil dělník chtíce provaz přeříznouti, a již již mohlo se podařiti, tu však jiný dělník přiskočiv a překaziv to. Nato se dne 30.3. večer přijelo vlakem do Žel. Brodu vojsko 200 mužů z Josefova, ihned večer ještě do Svárova odešli.
Již několik dnů dříve soustředilo se 20 mužů četnictva ve Svárově. Tého dne 30. března mělo se docílit jakési vyrovnání mezi dělnictvem a Liebigem. Dělníci přibravše sebou co tlumočníky představené té které obce, a jsouce pozvaní na 3 hodiny od půl dne do Továrny. Však tato deputace vpuštěná teprv okolo páté hodiny do továrny. Zde CK okresní hejtman Schuster, jal se v lámané češtině vykládati, že Liebig továrnu prozatím zavře, a že žádné úlevě nepřipustí, a konečně, že dobu příštího otevření oznámí!
Za tímto roztomilým vytáčením CK. úředníkem vězel p. Liebig, který svatosvatě věděl, kdy vojsko přikluše.
31.3.1870: Při svítilnách ráno časně vojsko došlo do Svárova, jsouce nočním pochodem utrmáceno, ihned povoláno do továrny a tam popíjelo, šarže pozvaná k panu Palmovi na víno. I tu zároveň ujednáno, že vojsko obdrží dvojnásobné gáže, a tou dobou započalo již plenkovati. Tato bezpříkladná bezohlednost Liebigova dospěla k tomu, že oklamané dělnictvo odebral ose do továren Tanvaldských a Smržovských, náležících Majerovi a bratřím Pripšovým aby společně o výsledku stávky svárovsko-haratické pojednali. Načež dělníci Tanvaldsko-Smržovští připojivši se k zástupu, táhli dolů po silnici ku Svárovu a zažádali společně vyslyšení deputace k dalšímu slyšení. K čemuž však vojsko nesvolilo.
Takto zástup dělnictva zesílen asi na 3000 lidí dorazil k mostu Tanvaldskému. Zde hlídka 20 mužů stála ve zbrani. To však lid vida, že vojsko zbraní neužívá, postupoval vpřed. Hlídka nemohouc přechod zabrániti dala se na pochod zpět do Svárova a zpravila posádku o příchodu lidu.
Zástup, který očividně rostl, ubíral se zatím při zpěvu místní písně "Tam za těmi Krkonoši" v pořádku k Svárovu. Když zástup do Svárova přibyl, zůstal před mostem státi, jelikož most k továrně vedoucí, vojskem obsazen byl, a deputace kteráž v předního voje dělníků pozůstávla, připuštěna nebyla. Taktéž zástup již povážlivý - nebýl varován před zlými následky, pakliže se nerozejde.
Vojsko del očitých svědků popíjelo a bylo při kuráži, počalo prudce na bezbranný lid hnáti bodákem zpět k silnici, přičemž několik osob bodáky poraněno. V následku tom, situace byla povážliva a velmi přiostřena!
Vojsko ustoupilo k továrně a rozestavilo se na levém břehu Jizery po nádvoří proti silnici v řetěz a útok další proti bezbrannému lidu provádělo s bodáky četnictvo. Divná to hra osudu. První nevinná osoba padla!
Kterýž nahodou cestoval Josef Bartl vojín a k tomu CK policejní strážník v Praze, kteréhož četník bodákem naskrz v slabině probodl a okamžitě mrtvev sklesl. Pak hnal se do příbytku řezníka Polá a probodl tam posluhu Jos. Hozdu a opět se hnal po jiném občanu, to však vida velký pes Polův, že i jeho pán ohrožen jest, skočil tomu rekovi na záda a uchopiv jej za límec, i strhl jej stranou, a jen tak nevinná osoba zachráněna byla. Jinak hrdiný četník byl by ve svém zuření pokračoval.
Co se toto dělo, pald první výstřel. Byl to zase četník, který střelil rolníka Čeňka Zemana ze Stanova do pravé ruky, kulka projela skrz, do žulového kvádru, rozpleskla se a odrazila a zasáhla Boučka z Držkova.
V té vřavě vojsko pluku Konstantina sestoupilo se v řetěz a pronesl bezohledný Václav Palme, ředitel továrny, rodák z Rokytnice z malé chaloupky: " Nur schüssen!"
Setník velel ku střílení, to vida lid, dával se na útěk, a v tom vojsko vystřelilo celou salvu!
Na místě zastřelení ostali: Holán tkadlec z Rovenska, Joach. Nešvec vojín, Linhard vojín z Rokytnice. Vůbec napočítáno poraněných dohromady 51 mužů. Střelba byla tak prudká, že lid nebyl sto v domy a za ukrýt se.
Podotýkám, že za oběť padli osoby nevinné a sice:
Zastřelen na prahu hostince páně Smrtkova Frant. Linhart vysloužilý šikovatel a patentalní invalida. Jda právě pro svoji gáži, byv hlídkou zadržen, a na prahu střelen, dále zastřelen devítiletý chlapec Ludvík obch. Süsse v bytu otce v okamžiku bavě se probíráním map a atlasu zeměpisného. Kule přilítla oknem, projela mu srdcem a ranila sestru jeho na ruce, která dříve se u stolu s ním bavila.
Do krámu Süssova a do jeho hostince lítaly kule skrze plechem pobité dvéře, a přišlo do téhož hostince přes 40 kulí - jakož i do jiných míst stříleno, kdež poranění ostatní leželi.
Pavlína Klikorkova rekte Bejvalikova nesla v putně ryby do Tanvaldu, svobodná, zastřelili ji. Krystyně ze Lhotky dvakráte amputovali nohu, a konečně zemřela.
Vojsko bylo rozděleno , jedni hnali útokem a druzí stříleli.
Když lid rozutíkal se a vojsko bojiště opanovalo, nebylo žádnému dovoleno raněné odnésti, dokud 1/2 hodiny neuběhlo.
Čeněk Zeman rolník ze Stanova, majíce krásný zrzavý vous, a střelen do pravé ruky byl, potvrdil určitě, že viděl jak naň četník mířil, že však pro zácpu lidu u mostu nemohl utéci, ani se skrýti, to také dosvědčili.
1.4.1870: Ku posile a již po střílení ubíralo se přes Žel. Brod 200 mužů vojska do Svárova.
V následku vraždění ve Svárově, stávka v Železném Brodě ukončena.
3.4.1870: V neděli od půl dne pohřbeny čtyři osoby na hřbitově v Držkově, které 31.3 u Svárovského mostu za oběť ředitele Palmi zastřeleni byli. Tohoto dojemného průvodu zůčastnilo se přes 5000 lidí obojího pohlaví.
o Liberci v r. 1870: Malínský, Jiří - knia Ještědský tábor 1870- Liberec: Severočeské nakladatelství, 1985
dělnické domy: https://www.delnickekolonie.cz/liebiegovo-mestecko
úmrtí Robert Fischer: https://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:30bdd2c7:1201ea2ef5b:-72f0&scan=2c41b99400644f28b230ce7f934a6418
----
https://web.spolekpatron.cz/wp-content/uploads/2019/01/Patron-1997_5_ZV.pdf
https://adoc.pub/technicka-univerzita-v-liberci88c01f1e588fc9f8ece290fbe5b1f1d322813.html
Krkonoše - kramářská píseň
Tam pod těmi krkonoši
tam je krásný Čechů ráj
Tam kde zpívá česká dívka
rozvíjí se luh i háj.
Ó kéž bych tam mohl býti
dal bych za to živobytí.
Ó jak jsi krásná vlasti má
ó vlasti má, ty jsi Čechů otčina.
Ó jak jsi krásná vlasti má
ó vlasti má, ty jsi Čechů otčina.
MEZIHRA
Marně ty se česká máti
po svém synu marně ptáš,
marně dívko citů plná
na svého hocha čekáš.
Nespatříš ho nikdy více
padl v,boji u Skalice
on pro Českou zem bojoval
a bojoval, tam svůj život dokonal.
on pro Českou zem bojoval
a bojoval, tam svůj život dokonal.
MEZIHRA
Dokonal svůj život v,boji
v,černé zemi dávno spí,
nikdy víc se ke své dívce
do rodných míst nevrátí.
U Skalice Čechů řady
ztratili své kamarády,
Vždyť každý kdo tam bojoval
tak bojoval svou českou
vlast miloval.
Vždyť každý kdo tam bojoval
tak bojoval svou českou
vlast miloval.